stará ekonomika

Jak se bydlí v Kocourkově

Jak se bydlí v Kocourkově

Ve světě existuje řada míst, která by člověku neměla uniknout. Některá z nich označíme jako nádherná (zelenající se pastviny Alp nebo malebná mořská pobřeží), některá jako pozoruhodná (Benátky s jejich karnevaly nebo nikdy neusínající New York) a jiná jsou zkrátka a dobře prostě divná.
Na divných lokalitách je zajímavé to, že jsou svým vlastním výstředním způsobem fascinující. Ovšem místo, které vypadá jako dobrá volba při výběru zážitkové dovolené, nemusí být (a dost dobře ani není) ideálním místem k bydlení. A to doslova.

Welcome to my world

S přítelkyní jsme se rozhodli metaforicky vyletět z hnízda a osamostatnit, jak se sluší lidem našeho věku. Oběma je nám 22 let, ona pracuje na plný úvazek, já jsem student se dvěma brigádami, které dohromady dají časovou náročnost půl úvazku. Celkem si takhle přijdeme tak na cca 1,5násobek průměrné čisté měsíční mzdy.

Takže jsme si načrtli obrázek našeho budoucího bytečku – 2+1, minimalisticky zařízenej, však víte. Ovšem jak se dalo čekat, nic není tak jednoduché, jak si vysníme. Nakonec kdyby bylo, tak by se tenhle článek nejmenoval „Jak se bydlí v Kocourkově,“ ale „Jak je úplně v pohodě najít si pěkný bydlení, vážně, ani jsem se u toho nezapotil“.

Draft původního článku, který jsem chtěl napsat

Nájem roste jako z vody

První, na co člověk při hledání střechy nad hlavou narazí, je fakt, že stejně jako všeobecně rostou platy, tak rostou i nájmy. Rozdíl mezi nájmem v Brně dnes a před rokem dělá 6,5%, což na absolutní čísla dělá u bytu o rozloze 60m2 podražení o 840 korun na měsíc.

Samozřejmě, někteří lidé by mohli podotknout, že je sice pravda, že ceny nájmů rostou rychle, ale to je ovšem vykompenzováno i růstem platů. Ty se od loňska v Jihomoravském kraji zvedly o 7,4%, což je nárůst dokonce větší než u ceny nájmů.

Názorná ukázka

To sice pravda být může, ale nesmíme zapomínat, že byt sám o sobě je de facto pouze jenom velké prázdné nic mezi čtyřmi stěnami, ve kterém je ke všemu ještě zima. A tady přichází háček. Cena elektřiny se za poslední rok zvedla o 24%, což je podstatně víc, než rychlost růstu platů. Vývoj ceny zemního plynu není tak drastický, zde cena poporostla „pouze“ o 8%.

Pokud má člověk to štěstí a hospodaří s průměrnou čistou měsíční mzdou Jihomoravského kraje, která je 21 410 korun a chce si pronajmout byt o rozloze 60m2, čeká ho placení nájmu v průměrné výši 13 740, energie okolo 2 500 a k tomu ještě internet za průměrně 430 korun. To vše dohromady tedy dává průměrné měsíční náklady na bydlení 16 670 korun, což činí takřka 78% průměrných měsíčních příjmů jednotlivce.

Tím se náš průměrný jednotlivec dostává do situace, že jen za to, aby neumrznul a měl kde spát, musí dát víc než tři čtvrtiny svých měsíčních příjmů. Na všechno ostatní mu teď zůstává 22% jeho měsíčního platu. A tak na kvalitní zdravé jídlo, oblečení nebo nedej bože úspory nezbývají peníze.

Jak se s tím srovnáváme?

Různě. Hned se nabízí možnost sdílení bydlení, což je právě příklad mě a mé přítelkyně. Jako mladý pár máme dohromady víc než jeden pan průměrný, což nám umožní nájem utáhnout. Ale řadě lidí i prosté dělení nájmu napůl nebo hospodaření se dvěma platy nemusí stačit, mimo jiné i proto, že nejčastěji pobíraná mzda (mediánová) se pohybuje kolem 17 000 korun. Potom je potřeba být při domácím hospodaření poněkud „kreativnější,“ co se týká nakupování potravin, popřípadě si najít druhou práci.

Takže pokud nemáme možnost hospodařit se dvěma platy, dostáváme se do situace, kde se musíme buďto vzdát soukromí nebo volného času

Můj dům, můj trezor

S neustále se zvyšující hodnotou nemovitostí, ať už domů nebo bytů, je očividné, že je řada lidí považuje za dobrou investici. TO, co se na první pohled může zdát jako neškodný způsob ochrany vlastního jmění, má ve svém výsledku celospolečenský negativní dopad. Lidé, kteří totiž nemovitost vlastní, aniž by ji používali jinak než jako vylepšené prasátko, zdražují ceny nájmů pro celý zbytek trhu. To dokonce vede až k tomu, že 17% všech domů v ČR je neobydlených. U bytů je situace mírně lepší, ve 14% v nich nežije ani noha.

Mysli jinak… lokálně

Tak už víme, jak se věci mají. Bytů je málo, nájmy jsou vysoké a platy zase nízké. K tomu všemu si ještě svůj díl koláče ukrajují realitní agentury a jako třešinka na dortu, pokud chce někdo sdílené bydlení, tak si zadělá na problém, protože nic takového české zákony neznají.

Jednomu se z toho dělá špatně. Bydlení je základní lidské právo, a přesto jenom jeho provoz stojí většinu příjmů jednotlivce.

Máme jinou možnost, než sednout si na podlahu našich předražených prázdných kvádrů, kterým říkáme byty a rozbrečet se?

Dost možná ano.

Po celém světě existují samoorganizované lokální iniciativy, které se snaží učinit bydlení přístupnějším.

A světe div se – funguje to! Jako příklad si můžeme vzít španělskou vesnici, kde funguje družstvo, které pronajímá byty za desítky euro na měsíc.

A přesně o tuto se změnu se v CERES snažíme. Hledáme způsoby, jak zlepšit kvalitu života pro co nejvíce lidí. Chcete vědět, na co jsme přišli? Nebojte se zeptat v komentářích.

Posted by Andrej Bóna in Blog, 0 comments